Maastrichtská smlouva o Evropské unii byla nejrozsáhlejší reformou práva Evropského společenství. Její příprava probíhala v letech 1990-91 na dvou vládních konferencích a v prosinci 1991 o ní rozhodli v nizozemském Maastrichtu šéfové států a vlád tehdejších dvanácti členských států Evropského společenství. Smlouva byla podepsána 7.2.1992 a po ratifikaci parlamenty příslušných členských států vstoupila v platnost 1. listopadu 1993.
Smysl a účel Smlouvy
Smlouva je zaměřena na intenzivnější hospodářské a politické vztahy mezi členskými státy za účelem vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy. Důvodem jejího vzniku bylo založení Evropské unie tvořené třemi pilíři:
- reformované Evropské společenství
- společná zahraniční a bezpečnostní politika
- spolupráce v oblasti justice a vnitřních záležitostí
Přijetí smlouvy
Inovace smlouvy spočívala v zakotvení hospodářské a měnové unie s vyústěním ve společnou evropskou měnu, kterou se posléze stalo Euro. V jednotlivých státech, které tvořili původní evropské společenství, se konala referenda. Například v Irsku byla smlouva potvrzena výraznou, kdežto ve Francii pouze těsnou většinou. První dánské referendum dokonce smlouvu těsnou většinou zamítlo. Nakonec byl nalezen modus, který Dánsku umožnil výjimky pro určité oblasti smlouvy.
Obsah smlouvy
Smlouvu tvoří celkem sedm hlav:
I. Společná ustanovení
II.-IV. Ustanovení pozměňující smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství
V. Ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice
VI. Ustanovení o spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí
VII. Závěrečná ustanovení
Ke smlouvě je připojeno 17 protokolů a 33 prohlášení. Maastrichtská smlouva dále obsahuje řadu věcných ustanovení jako například o zavedení společné evropské měny nejpozději v roce 1999.